Un baguette, prosím!

Klasická situace z každodenního života. Mám tu možnost dát si po ránu čerstvou bagetu, tak proč toho nevyužít! Vždyť i všechny mé české návštěvy už ode dveří vyžadují pravou francouzskou bagetu a sýry na správný začátek dne (ale o slaných snídaních zas někdy jindy).

Já se tedy vydávám do pekárny. Nasazuji úsměv, při vstupu mile pozdravím a požádám prodavačku o „un baguette“. „Co prosím“, ptá se dotyčná. „Un baguette, s’il vous plaît“. Pořád nechápe a divně se na mne dívá… Já nerozumím tomu, proč ona nerozumí… Trapná to situace! Vždyť přece chci jen bagetu, obyčejnou bagetu! No nic, nakonec to vyřešíme ukázáním na bednu s bagetami a zvednutím palce pro vyjádření číslice jedna. Odcházím.

Den druhý. „un baguette“. “Co prosím?”, ptá se mě opět ta samá prodavačka se stejně kyselým výrazem ve tváři. „Un baguette, s’il vous plaît“. Opět nechápe. Metoda ukazovací opět zafunguje, takže odcházím s vytouženou bagetou, ale pocitem, že někde asi bude problem 🙂

Den třetí. Ta samá situace, ta samá prodavačka, ta samá reakce a to stejné řešení…

Po několika dalších pokusech mi dochází, že jsem špatně vyslovovala člen (ach, ty členy!), namísto „une“ jsem používala „un“ . To zřejmě paní prodavačka nerozdýchala. Místo, aby mi s pro Francouze typickým úsměvem řekla, že bageta je ženského rodu, radši dělala, že VŮBEC NEROZUMÍ, co jakože chci koupit:)

Nicméně svůj bor  vyhrála. Po zjištění svého malého pochybení jsem vše napravila, zasmála se svojí neznalosti a její arogantnosti a vydala se do jiné pekárny, kde mi s úsměvem na rtech prodali „une baguette“ 🙂

Dobrou chuť!