Podnikám, podnikáš, podnikáme ve Francii – díl II.

Těch několik měsíců, během kterých se ze mně stává živnostník na plný úvazek, mi pomohlo si uvědomit několik začátečnických chyb a zjistit, co na úřadech fungovalo a co ne. Snažila jsem se mít pro podnikání dobrý rozjezd a doufala, že moje snaha o správné a rychlé vyřízení všech náležitostí ponese své ovoce a já se budu moct nerušeně věnovat tomu, co mě baví. Nicméně pár věcí bych určitě udělala jinak.

Pro začátek bych si udělala živnost jen na jednu aktivitu.

Francouzi mají problém si poradit s jakoukoliv odchylkou od normálu. U mě to byl fakt, že jsem si naráz založila dvě spolu nesouvisející živnosti, které spadají pod dvě různé instituce (o kterých jsem ve zkratce mluvila v předchozím článku). Tudíž z ryze administrativního pohledu nastala panika (na straně úředníků).

Musela jsem si vybrat, která ze dvou aktivit bude, co se zisku týče, hlavní a která vedlejší. Ve hvězdách číst neumím, ke kartářce nechodím, nezbylo mi než si hodit korunou (skvělá strategie budoucího podnikatele…). S tímto výběrem samozřejmě úzce souvisel fakt, že budu administrativně spadat pod URSSAF nebo pod RSI.

Neznalá věci jsem se snažila zjistit, která z institucí má jaké pravomoce a co z toho pro mne jako osobu a moje podnikání plyne. Nicméně se moje úsilí minulo účinkem a dozvědela jsem se zhruba tolik, že v obou budu platit zdravotní, sociální a důchodové pojištění, v závislosti na zisku.

Potud by to ještě šlo. Kamenem úrazu byly moje dvě aktivity, kvůli kterým moje přiřazení ke správné zdravotní pojišťovně nabralo velké zpoždění.

Kdybych se dneska měla znovu rozmýšlet, založila bych si nejprve jednu živnost. Té bych se věnovala po čas potřebný na vyřízení všech formalit a až v moměntě, kdy bych si byla jistá, že všechno funguje, jak má (z administrativního hlediska), přidala bych si další živnost. Pro místní úřady by to bylo jednodušší sousto a já bych si ušetřila spoustu nervů 😉

Důvěra v úřady ano, ale kontrola musí být

V prvopočátcích jsem slepě poslouchala vše, co mi na daných úřadech říkali a držela se toho. Postupem času jsem zjistila, že je dobré si získané informace ještě ověřit. Často se mi stávalo, že na jednou úřadě jsem dostala od dvou různých lidi dvě protichůdné informace. V rámci povinného (placeného) školení, které nás, budoucí podnikatele, mělo připravit na realitu, jsme se nedozvěděli víc, než co je mozné vyčíst na internetu. A často i staré, již neplatné, informace.

To mě naučilo nebát se a jít se zeptat na jednu a tu samou věc, pokud si jí nejsem jistá, i několikrát. Pravda, občas jsem si už připadala jako papoušek, ale pořád lepší než se ocitnout v kolonce systému, do které nepatřím. Protože ve chvíli, kdy jsem byla špatně zaregistrovaná například v rubrice, byl velký problém chybu napravit.

Zkoušela jsem psát i doporučené dopisy, ve kterých jsem vysvětlovala otázky týkající se mého podnikání, ale odpověď jsem nikdy nedostala. Nejefektivnější, i když na čas nejnáročnější, byl přímý kontakt.  Také je dobré se nebát a požádat o osobní schůzku s poradcem na daném úřadě. Většinou jsou více a lépe informovaní a pomohou najít řešení.

– pokračování příště –