Na ostří nože aneb jak Francouzům nabourat zajeté gurmánské rituály

Někdy mám pocit, jako bych spadla z Marsu. Francouzi a jejich zažité zvyky, které jsou pro ně pomalu svaté, mne občas přivádějí k nepříčetnosti, jindy k smíchu. V poslední době spíš to druhé.

To jako budeš snídat tohle?!?

Ano, udělala jsem si k snídani chleba (no chleba, francouzskou bagetu, o pravém kmínovém chlebu si můžu nechat zdát…) se sýrem a šunkou. Vcelku normální věc. V Čechách. Ne ve Francii. Vím to už od studentských let a prvních jazykových pobytů, ale stejně mě to pokaždé reakce okolí dostane do kolen.

To se přece takhle jíst nedá!?!

Jedním z mýtů o Francouzích je, že jedí zdravě a hodně zeleniny. Tohle možná platilo před pár desítkami let. Současná globalizovaná generace se moc neliší od té české. Zeleniny v jejich talířích uvidíte pomálu. Ještě tak hlávkový salát se zálivkou “vinaigrette” nebo vařené fazolky. A do toho si TA bláznivá Češka vezme do práce krabičku s krájenou zeleninou!

Když moje bývalé kolegyně uviděly kousky papriky, okurky a mrkve, které jsem vesele chroupala při psaní emailů, dostaly ze mne záchvat smíchu. Nedokázaly pochopit, že i takhle se jí zelenina, že není nutné ji dusit nebo restovat na máslíčku. V Čechách bych se nad tím ani nepozastavila, ale dát si například okurku a nevydloubat z ní “prostředek” (ten šťavnatý, se semínky, podle mne to nejlepší z celé okurky!) nebo ji, nedej bože, neostrouhat, to je nepředstavitelné !

Posvátná to bageta

Na křupavé bagety místní nedají dopustit. Ne nadarmo je chlapík s bagetou v podpaží, kráčící zvesela ulicemi, jedním z typických obrázků, které se ve spojení s Francií vybaví. Snažit se jim vysvětlit, že bílý chleba není zrovna to nejlepší pro zdraví by bylo asi stejně marné jako zakazovat Čechům vepřo, knedlo, zelo.

Bageta se tady konzumuje ke všemu a ve velkém. A to skoro doslova. Omáčka s masem a zeleninou, jako příloha rýže a šup, kousek bagety na “vytření talíře”. Kousek čokolády po kávě? Není problém.  Zabalíme si ji do bagety jako sendvič, pro labužníky přidáme trošku másla. Steak s hranolkami?  Jasně, a hlavně nezapomenout opět vytřít talíř bagetou 🙂 A na závěr malý zákusek v podobě ovocného salátu? Asi nemusím dodávat, že i tady bude bageta na seznamu.

Nedávno jsem připravovala český oběd pro deset lidí – kuře na paprice s houskovými knedlíky. Mé české srdce plesalo při představě, že si po dlouhé době vychutnám knedlíky nasáklé omáčkou! Přitáhnu dvě velké tašky se všemi ingrediencemi, šťastná, že jsem (projednou) na nic nezapomněla a dám se do vaření. Po chvilce za mnou přijde jeden z Francouzů a bez mrknutí oka se naivně táže: “A postaral se někdo o nákup baget?

A jak poznat u stolu, kde sedí více národností, že máte opravdu tu čest sedět s Francouzem? Pečlivě se dívejte, jakým způsobem bude bagetu jíst. Naše české maminky by zaplakaly, protože termín “Jez pořádně a nedrob” by se ve Francii nesetkal s úspěchem! Bageta je totiž nejlepší trhaná na kousky!

Pro Francouze prostě je a bude jídlo a zvyky s ním spojené institucí, na kterou si nedají sáhnout. Já už se na ně dneska dívám s úsměvem, a dokonce občas zjišťuju, že i přes počáteční odpor jsem spoustu věcí přebrala do každodenního života. Tak například co myslíte, že mi může chybět, když přijedu na návštěvu do Čech a dám si výbornou českou nedělní svíčkovou se šesti od maminky? Ne, bageta to kupodivu není. Ale dezert, kterým končí každý správný francouzský oběd.  Už se bez něj jako správná Francouzka taky neobejdu 😉 Ale o tom zas někdy jindy.

Dobrou chuť!